Pojďme se dnes podívat na to, jak na Cvrčka vzpomínají naše babička a náš děda. 😊

„Cvrček, to je naše mládí. Televize měla jeden program a pořady, které se tam vysílaly, často za moc nestály. Po večerech jsme přečetli spoustu knížek a také jsme chodili do hospody ‚U Kondrysů‘ ve Strmilově hrát cvrčka, a další turnaje se odehrávaly ve 2 km vzdáleném Malém Jeníkově v hospůdce ‚U Knotků‘, kam se chodilo samozřejmě pěšky. Nejlepší bylo, když se sešly alespoň tři páry hráčů. Každý hráč měl tři hody a snažil se shodit co nejvíc kuželek. Když se povedlo na jeden hod shodit všech devět, ozval se hurónský řev a ten hráč musel zaplatit metr piv. 🍺 To se ale moc často nestávalo, protože shodit těch devět kuželek najednou nebylo snadné. Vášnivé debaty probíhaly na téma ‚buc‘, to když se cvrček dotkl mantinelu: ‚To byl buc!‘, ‚To nebyl buc!‘ Ta hra se někdy protáhla dlouho do noci.“ 🎉

„Teď, po více než padesáti letech, se k té hře s nadšením vracíme, a to díky tomuto krásnému výrobku. Turnaje ale probíhají jenom doma v obýváku nebo za hezkého počasí na zahradě.“ 🏡